Hledáme ty, kteří toho umí víc. Renesanční bytosti, novodobé kentaury v Česku. Doporučte zajímavé osobnosti, které znáte, nebo si sami zkuste zodpovědět několik otázek. Možná si až nad nimi uvědomíte, že jste do jisté míry kentaurem i vy.

KRUH KENTAURŮ

Kruh kentaurů vznikl z iniciativy psychologa, matematika a kouče Radvana Bahbouha, kreativního seskupení Yinachi a vydavatelství Economia. 

Projekt si klade za cíl představit české renesanční osobnosti, které toho umí víc. Pátráme po zajímavých lidech, kteří i v dnešní době zvládají několik profesí. Znáte je?

Doporučte je do našeho Kruhu kentaurů. Nebo si sami zodpovězte pár otázek a zjistíte, že jste to vy, koho hledáme. Vybraným kentaurům nabídneme osobní koučing pod Radvanovou supervizí a spolupráci na dalším rozvoji.

JSEM KENTAUR? ZNÁM KENTAURA

O RADVANU BAHBOUHOVI

Radvan je zářným příkladem českého kentaura / renesančního člověka. Je matematikem, psychologem, psychoterapeutem, učitelem i koučem. Přednáší na katedře psychologie FF UK, vytvořil metodu sociomapování a ve své společnosti QED GROUP se věnuje psychologickému koučování talentovaných osob, kromě jiných i předních českých manažerů.

STAŇ SE KENTAUREM

Hledáme ty, kteří toho umí víc. Renesanční bytosti, novodobé kentaury v Česku. Doporučte zajímavé osobnosti, které znáte. Nebo jste to vy?

OTESTUJTE SE
Nerozlišujete mezi prací a koníčkem?
Rádi děláte několik věcí najednou?
Fandíte improvizaci? Experimentujete rádi?
Jste ten typ člověka, o kterém různí lidé řeknou, že je dobrý pokaždé v něčem jiném?
Žijete několik životů? 

Zodpověděli jste si otázky výše kladně? Nebo máte někoho takového v okolí? Nominujte sebe nebo svého známého do Kruhu kentaurů. Pošlete nám krátký popis svých aktivit a úspěchů a pomozte nám vytvořit síť českých renesančních osobností.

NOMINAČNÍ FORMULÁŘ

Pro třicet vybraných připravujeme detailní vyhodnocení osobního testu a třem kentaurům pomůžeme s osobním rozvojem.

POROTA

Předeseda poroty, která mezi sebe vybere tři zatím neznámé české renesanční osobnosti:


Radvan Bahbouh

psycholog / matematik / kouč


Vystudoval matematickou statistiku, psychologii, arteterapii a medicínu. Přednáší na univerzitě a věnuje se koučování a manažerské psychologii ve své firmě QED GROUP.


Ostatní členové poroty:

Tomáš Čupr

podnikatel / investor / hráč

Zakladatel Slevomatu, DámeJídlo.cz a Rohlík.cz. Taky dvojnásobný mistr České republiky v Counter Strike.

Ondřej Kobza

kavárník / aktivista / hradní pán

Provozovatel podniků Café V lese, Café Neustadt, zakladatel spolku, který rozmísťuje piána, šachy a poesiomaty po ulicích českých i zahraničních měst.

Oldřich Bajer

internetový pionýr / pořadatel festivalů / fashionista

Zakladatel portálu Centrum.cz, spolupořadatel festivalů jako Rock for People a Kefír a hybná síla za on-line obchodem ZOOT.cz.

Miloš Čermák

novinář / spisovatel / kybernetik

Šéfredaktor serveru iHNed.cz, spisovatel a účastník simulace letu na Mars v roce 1988.

Jana Kabíčková

právnička / tlumočnice / startupistka

Zakladatelka porátlu interpretty.com, z advokacie založila kosmetický salón, pak tlumočila pro Evropský soudní dvůr, dnes žije ve Španělsku a mění globální svět tlumočení.

Robert Peňažka

značkový stratég / crowd inovator / světoobčan

Inovátor značek v Yinachi, zakladatel reklamní agentury Kaspen, vydavatel magazínu Magnus, kamarád Kašpárka v rohlíku a zakladatel Future Bakery v Čechách a USA.

ODPOVĚDI POROTY NA 3 OTÁZKY:



1) Pokud byste nedělali to (všechno), co děláte, jakou byste toužili mít profesi?

2) Dali byste příklad své práce, v níž se dva vzdálené obory z Vašeho repertoáru překvapivě a kreativně propojily?

3) Jakého renesančního člověka jste potkali?
1) Psycholožka.

2) Jako právnička jsem se naučila vyjednávat a odhadnout lidi, jako tlumočnice a překladatelka jsem pronikla mezi tlumočníky a všechno jsem to spojila ve startupu, kde pracuji s tlumočníky, sháním klienty a hledám investory.

3) Napadá mě paní Dagmar de Blasio Denčíková. Narodila se na Slovensku, vzala si Itala a žila v Itálii, tam pracovala jako počítačová grafička. Pamatuji si, jak mi vyprávěla, jaká to byla krása pracovat na prvním Macu. Za komunistů zažila všechny možné problémy s cestováním do ČR a všechny překonala. Po revoluci se i s manželem přestěhovala do Prahy, kde pracuje jako překladatelka a tlumočnice. Kromě toho je místopředsedkyní Komory soudních tlumočníků ČR. Nedávno dokončila celou novou webovou stránku Komory. Je jí něco málo přes 70 let. Překonala rakovinu a dvě operace kyčelního kloubu. Přesto je plná života. Krásný člověk.
1) Digitální nomád. V tom je všechno. Jednak nakonec práce v “mém” oboru, tedy internetovém průmyslu, který umožňuje být kdekoli na světě a na něčem smysluplném dělat zároveň. Je v tom také svoboda, cestování, objevování, příležitostné zahýbání stávající profesi... Když jsem dorůstal, nebyla konektivita všude k dispozici. Ale doba mobilních telefonů (mobilní konektivity) už digitální nomádství umožňuje. A to by bylo moje.

2) Překapivé to asi není, ale tam, kde působím, se stále opakuje jedno: tvořiví a kreativní lidé. Bez nich to nejde v klasických kulturních oborech – hudba, divadlo, festivaly. Ale ani v internetovém průmyslu coby novém odvětví by se bez inovátorů, kreativců, popíračů a bláznů vůbec nic nevytvořilo. Ač si má hodně lidí svou vlastní představu o IT :)

3) Potkávám jich dednodenně spoustu. Určitě na někoho zapomenu, ale: Robert Peňažka – kreativní fenomén, tvrdý businessman a křehký producent. Václav Dejčmar – spolutvůrce matrixu ve finančním světě (RSJ), přes vědu (nadace Neuron), až po výtvarno (DOX) a módu (Mercedes Benz Fashion Week). Petr Rokůsek – zelený energetik (Nano Energy), inovativní fashionista, až po duchařinu. Láďa Trpák – internaut, saunař, motorkář, adrenalista, až po duchařinu
1) Jako kluk jsem chtěl být dlouho kosmonaut, ale to padlo, když jsem se dozvěděl, že v sedmdesátých letech tam byla výšková hranice 178 centimetrů. Tuhle výšku jsem měl už v deseti. Takže jsem chtěl být vědcem, asi fyzikem, a pokud možno v kosmickém výzkumu. Což se mi ještě jako studentovi krátce i povedlo, když jsem byl pomocnou vědeckou silou v tehdejší Laboratoři pro výzkum stresu při Fyziologickém ústavu. Diplomovou práci na FEL ČVUT jsem měl na téma Počítačové modelování uzavřeného biologického systému na palubě kosmické lodi. Ale pak přišel rok 1989, změna poměrů a všechno bylo jinak. Jako novinář jsem se začal věnovat své druhé vášni, kterou bylo od malička psaní.

2) Když jsem v roce 1990 začal pracovat jako novinář a zároveň dokončoval studium biokybernetiky, myslel jsem si, že toto studium po získání titulu - aby maminka měla radost - v podstatě "zahodím". Ale pak se ukázalo, že svět IT a svět médií se propojuje, a dnes spolu souvisí velmi těsně. Ale v roce 1995, kdy začínal být populární web a i v Česku jsme si jeho existenci začali uvědomovat, to pro mě byla najednou - a nečekaně! - obrovská konkurenční výhoda.

3) Když zapátrám v paměti, velmi renesančním člověkem je třeba Josef Dvořák, dnes už sice dávno v důchodu, ale kdysi odborník na letecké a kosmické lékařství a vedoucí mé diplomové práce. Například. Ale je spousta lidí, kteří jsou překvapivě dobří v různých oborech. Z mých vrstevníků mě napadá třeba Patrick Zandl, muž excelující v odborném psaní, v literatuře i v byznyse, nepochybně renesanční je třeba bývalý politik Miroslav Macek, a vzpomněl bych si určitě na další.
1) Filosof. Ale nejde mi 12 hodin sedět a číst. Jsem moc neposednej.

2) Nenapadá mě nic.

3) Zdeňka Neubauera, který propojoval vědu, filosofii, náboženství, symboly...
1) Šlechtic.

2) Z šachů aplikuju strategii do businessových strategií a jde to parádně. Z Kašpárka v rohlíku třeba zase aplikuju do producentství jeho moudro, že “ten, kdo jen buchty střádá, nemá kamaráda”. A nemá to chybu.

3) Spoustu. Davida Dvořáka, Oldu Bajera, Ondřeje Kobzu, Ondřeje Ročka, Václava Dejčmara, Radvana Bahbouha nebo Janu Kabíčkovou.

MANIFEST KRUHU KENTAURŮ

Francis Galton byl uznávaný cestovatel a objevitel. Už jako mladý se vydal sám na tehdy velmi dobrodružnou cestu do Konstantinopole, pak podél Nilu došel z Egypta až do Súdánu a o něco později vedl expedici mapující neznámé oblasti jihozápadní Afriky. V polovině 19. století bylo takové cestování velmi obtížné a nebezpečné, a tak byl za zmapování neprobádaných oblastí světa jako špičkový geograf a kartograf vyznamenán. 


Galton byl také matematik. Považuje se za zakladatele statistiky. Vymyslel jak shrnout rozsáhlá měření do několika parametrů. Zavedl takové pojmy jako rozptyl, medián, směrodatná odchylka či korelace. Položil základy statistického testování, když například zkoumal, zda modlící se lidé žijí déle než nemodlící se lidé (nežijí, vyšlo mu). 


Ten samý muž je ovšem považován i za jednoho ze zakladatelů genetiky a eugeniky (tenhle název dokonce vymyslel). Jako první se věnoval průzkumu dědičnosti některých lidských vlastností. Věnoval se rovněž antropologii a antropometrii. Zjistil, že průměrná lidská tvář (získaná kladením různých tváří přes sebe) je vysoce atraktivní. 


Svou metodou snímání otisků prstů Galton též významně ovlivnil kriminalistiku. Zároveň stihl položit základy vědeckého zkoumání počasí – meteorologii. Byl prvním, kdo nakreslil mapu počasí a přesvědčil noviny, aby ji publikovaly, protože by mohla čtenáře zajímat. Mapy počasí se používají dodnes na rozdíl od jeho map krásy, v nichž se snažil zmapovat Anglii z hlediska výskytu krásných žen (vyhněte se Aberdeenu!). 


Tento autor několika stovek publikací (z nichž některé jsou dodnes vydávané) je i zakladatelem vědecké psychologie. Kromě jiného vymyslel psychologické dotazníky a testy. Při svých výzkumech vnímání ho napadlo vyrobit (dnes po něm pojmenovanou) píšťalku, kterou slyší jenom psi. A možná už nás nepřekvapí, že proslul tím, že jako první zkoumal kořeny lidské geniality. 




Renesanční lidé


Než se zamyslíme nad tím, jak něco takového mohl dokázat jeden jediný člověk, vraťme se trochu zpátky do doby, kdy toho lidstvo vědělo tak málo, že se toto vědění dalo z velké části vměstnat do lidské hlavy. Ne však jakékoli. Nositelé těchto hlav byli mudrci, kteří se neřídili hranicemi oborů. Různorodá pole a políčka odpovídající jednotlivým oborům byla vlastně těmito průzkumníky teprve zakládána. Takový Aristoteles se kromě filozofie věnoval všemu možnému – anatomii, astronomii, ekonomii, lingvistice, logice, medicíně, poezii, výchově (byl učitelem Alexandra Velikého) … a dokonce smíchu (což posloužilo Umbertu Ecovi jako geniální zápletka v jeho románu Jméno růže). 


A nebyl určitě sám. Jeden z takových učenců, Alexandr Polyhistor, dal dokonce těmto lidem jméno. Polyhistorové byli lidé mnoha nadání a mnoha oborů. Žel s vpády barbarů do reálného světa a vpády církve do světa myšlení se začaly tyto nadané osoby skrývat. Jak to dopadlo, když v tom nebyli důslední, ukazuje případ vynikající matematičky, filozofky, astronomky a vynálezkyně Hypatie z Alexandrie (prý velmi krásné ženy), která byla za své podezřele rozsáhlé znalosti brutálně umučena zfanatizovaným davem. 


Středověk zakonzervoval vědění na úrovni Aristotelovy doby. Teprve s nástupem renesance došlo k plnému znovuzrození lidské zvídavosti. Inspirováni antikou začali mnozí nadaní lidé rozvíjet své mnohostranné zájmy bez náboženských či společenských omezení. Příkladem může být Michelangelo – básník, sochař, malíř a architekt v jedné osobě. Anebo ještě lépe Leonardo da Vinci, který proslul nejen jako malíř, ale také matematik, hudebník, přírodovědec, architekt, anatom, zkrátka umělec i vědec. A také vynálezce a konstruktér, který je považován za duchovního otce letadla, vrtulníku, tanku, ponorky, skafandru, auta, bicyklu, vrtačky a kalkulačky. Podle nich se začalo o lidech podivuhodně různorodých zájmů mluvit jako o lidech renesančních. 




Na sebe Freud zapomněl


Jak si takovou mnohostrannou výkonnost vysvětlit? To je otázka, která trápila jiného myslitele, Sigmunda Freuda. Domníval se, že jsou něčeho takového schopní lidé, kteří přesunou svou erotickou zvídavost na celou přírodu. Jinak řečeno – většina malých dětí si hraje na doktory, ale jen málu z nich to zůstane i v dospělosti. Freud se domníval, že takovou výkonnost není možné mít, když má člověk normální sexualitu, ženu a děti. Je pravda, že se Michelangelo, velký milovník krásy ženského i mužského těla, stihl za svůj život významně zamilovat jen dvakrát – jednou do ženy a jednou do muže. Leonardo měl také pochopení pro obě pohlaví, ale s nikým partnerství nevytvořil. 


Freudovi se při formulaci této domněnky povedl ukázkový freudovský chybný úkon. Stačilo se rozhlédnout, aby našel důkaz vyvracející vlastní hypotézu. Viděl by kolem sebe šest dětí a jednu manželku. A přitom si mohl uvědomit, že je sám poměrně renesanční. Ač je znám jako objevitel nevědomí, stavějící most mezi psychologií a psychiatrií, byl autorem kokainové anestezie v oftalmologii, a docenturu získal za vědecké studie na poli neuropatologie a histologie. A to ovládal řadu jazyků, vyznal se v literatuře a sám psal tak specifickým literárním stylem, že za to dostal Goethovu cenu. 


No a pokud by svou renesančnost zapíral, mohla mu pomoct ta Goethova cena. Goethe je skvělým příkladem renesančního člověka, a zároveň pravidelně se zamilovávajícího sukničkáře, dělícího čas mezi tvorbu a milostné avantýry. Naposledy se zamiloval ve svých 72 letech do mladičké Ulriky. A přitom stihl napsat nejen rozsáhlého Fausta, ale i méně rozsáhlé utrpení mladého Werthera, které bylo tak působivým líčením lásky, že v Evropě způsobilo rozsáhlou vlnu sebevražd nešťastně zamilovaných. Goethe se ovšem věnoval i právnické a politické kariéře (byl dvorní rada a později ministr), vědě (napsal vědecký traktát o barvách), meteorologii (zavedl měření tlaku vzduchu barometrem), filozofii, geografii a mnoha dalším disciplínám.


Jestliže mohou být sexuální touhy renesančních lidí malé, střední i vysoké, musíme najít něco jiného, co tyto lidi spojuje. Nabízí se vysoká inteligence, která je obecnou dispozicí k dosahování vysokého výkonu v různorodých oborech lidské činnosti. Ta by však nestačila, kdyby nebyla doprovázena zvídavostí a velkou touhu po poznání. A také dávkou nekonformnosti, aby takoví lidé odolávali převládajícímu přesvědčení společnosti, že se mají ševci držet svého kopyta a že za devátým řemeslem se nachází bída.   




Liška vs. ježek


Samozřejmě, že má renesanční "kopytem sem, kopytem tam" své nevýhody. Jednou z nich je nedokončování, přelétavost, nedůslednost, a – pokud nejste dobře zabezpečeni – i finanční nestabilita. Renesančnost nelze propagovat jako obecně doporučený přístup k životu. Chtěli byste operatéra, který hodně operuje, anebo který píše opery? Dilema, co je vlastně lepší, je staré. Už v Archilochově bajce o lišce a ježkovi se píše, že liška zná mnoho věcí, zatímco ježek jen jednu, zato pořádně. A protože tuto věc dělá důsledně stále dokola (v nebezpečí se sbalí do koule), dokáže se lstivé lišce ubránit. Na základě této bajky se lidé někdy dělí na lišky a ježky. Svět potřebuje obojí. A my také, protože žádný z extrémů není zdravý. Máme vědět o čím dál tím menším počtu předmětů, čím dál tím více věcí, až víme vše o ničem, anebo máme vědět o čím dál tím větším počtu věcí, čím dál tím méně, až víme nic o všem?   


Každý z nás by měl být schopen jít v jedné věci do hloubky, ale zároveň by se neměl v takto vykopané jámě ztratit. Cestování po horizontálách i vertikálách je třeba střídat. To je výborně vidět na jazycích. Perfektně za svůj život ovládneme sotva jeden jazyk. To by nemělo bránit tomu, abychom se pouštěli do jazyků nových. Kolik jazyků známe, tolikrát jsme lidmi. Někdy nám může i pár slovíček, která se naučíme, pomoct porozumět lidem, kteří se v dané oblasti pohybují. Podobně bychom se měli učit jazyky i jiných oborů. Nikoli proto, abychom je bravurně ovládali, ale abychom dokázali ocenit ty, kteří se v daném oboru dostali hodně daleko. Desátý jazyk není žebrota, ale bohatství. I tehdy, když o žádném jazyku nemůžeme říci, že ho opravdu umíme. 


Dnes už je těžké dospět na území určitého oboru k hranici, kde začíná neznámé a dosud neprozkoumané. A ještě těžší je tuto hranici posunout. Přesto bychom neměli rezignovat. Jinak toho ze světa mnoho neuvidíme. Pěstování renesančnosti není vhodné jen proto, abychom se ze světa více radovali (a abychom dokázali více obdivovat ty, kteří došli hodně daleko). Ukazuje se jako výhodné i proto, že se výrazně změnila skladba lidských profesí. Jestliže po dobu několika století existovala obdobná a neměnná řemesla a povolání, dnes se skladba profesí výrazně mění a inovuje. Existuje velké množství pracovních pozic, které před 20 lety vůbec neexistovaly, a mnoho dříve existujících řemesel a pracovních pozic zaniklo. Pravděpodobnost, že budeme po celý život dělat jednu jedinou práci a profesi je dnes daleko nižší. Proto je rozumnou strategií, když máme zálohu v podobě dalších paralelně rozvíjených profesních dovedností. Nemluvě o faktu, že se jednotlivé oblasti mohou plodně doplňovat. Pokud se kvantový fyzik rozhodne napsat divadelní hru, tak může napsat něco mimořádného ne proto, že by byl zkušeným dramatikem, ale že je – na rozdíl od dramatiků – zkušeným fyzikem. 


Jedním z postmoderních výhonků renesančnosti jsou lidé, kterým se v zahraničí říká slashers, tedy lidé, kteří si při charakterizaci vlastní pracovní pozice píší mezi různorodými profesními identitami lomítka – malíř/architekt/sochař, anebo švec/sociální aktivista/youtuber. Podobně jako můžeme mít různé role životní (manželka/matka/sestra), můžeme mít i různé role profesní. Role, které se vzájemně obohacují a doplňují.   


Když se ptáme, kam zmizeli renesanční lidé, můžeme odpovědět, že se tak trochu skrývají v každém z nás. Namísto prošedivělých mudrců bychom si měli k renesančním osobám automaticky vybavit malé děti a jejich radost z poznání. Těmto dětem, které v sobě máme, bychom měli věnovat pozornost, a tím je rozvinout. Pozornost bychom měli věnovat i těm, kteří jsou v takovém přístupu ke světu vzorem.

PARTNEŘI PROJEKTU


Projekt Kruh Kentuarů připravuje kreativní uskupení Yinachi společně s vydavatelstvím Economia. Odborným garantem projektu je Mgr. Radvan Bahbouh, PhD.

Yinachi
Koňaky Rémy Martin